30. ledna 1808 získal vysloužilý major Isaac de Rivaz francouzský patent na výbušný motor s elektrickým zapalováním, který je poháněný vodíkem. Svůj vozík sestrojil ve švýcarském Vevey a při první testovací jízdě vyrazil dveře dílny a rozbil ho o strom.

Před sto lety, 15.1.1908 se narodil americký fyzik Edward Teller, který bývá označován za otce vodíkové bomby. Mimo jiné také vytvořil teoretický základ systému protiraketové obrany USA, který bývá označován pojmem Hvězdné války. Jeden z jeho kritiků kdysi prohlásil, že jestli někdo na zemi ztělesňuje zlo, pak je to právě Teller. A pokud by měl člověk jmenovat jednoho z vizionářů amerického snu o protiraketovém štítu, bude to zase Teller. Právě Teller přišel s plánem, který dominuje americké strategické obraně dodnes a který podle některých přinutil Sověty k závodům ve zbrojení, jež nikdy nemohli vyhrát.

Raketový motor vytváří hnací sílu, která žene raketu kupředu, a je tak jednou z nejdůležitějších součástí nosné rakety. První historicky ověřená zmínka o raketovém pohonu se datuje do roku 1232, kdy Číňané použili v boji proti Mongolům šípy poháněné raketovým motorkem na střelný prach. Nyní se nejčastěji využívá vodíkových raketových motorů.

Před osmdesáti lety, tedy 12. května 1926 byl poprve dosažen severní pól. Právo vejít do historie si však nárokoval Robert Edvard Peary už v dubnu 1906. O jeho prvenství se ale vedou spory, které postupem času spíše potvrzují podezření, že Peary pól minul. Pochybnosti panují i nad primátem Američana Richarda Byrda. Za první prokazatelné dobyvatele severní točny je proto považována až posádka vzducholodi Norge, která pólu dosáhla 12. května 1926.

S vodíkem a rozšířením jeho použití patří samozřejmě balóny a vzducholodě. Vodíková epocha létání začala roku 1783 a v podstatě skončila zničením vzducholodi Hindenburg v roce 1937. Trvala tedy více než 150 let. Podrobnosti najdete v článku.

Dnes si můžeme připomenout zajímavé výročí, právě před 250 lety se narodil Jean-Francois Pilatre de Rozier, jeden z otců balónového létání, který byl zároveň první obětí letecké nehody.

Asi prvním velkým projektem, který využívá vodík pro civilní účely v Evropě je Projekt vodíkové dopravy na mnichovském mezinárodním letišti Franze Josefa Strausse. Tam byla dne 5. května 1999 byla oficiálně uvedena do provozu veřejná „vodíková“ plnící stanice. Plnící stanice je součástí „vodíkového“ projektu, který v praxi demonstruje úplný technologický řetězec, počínaje výrobou vodíku pomocí elektrolýzy, jeho uskladňování, automatizované plnění vozidel až po konečné využití v autech a letištních autobusech.